Čas na změnu

Osamělý boj za osobní svobodu není pro každého, ani pro mě ne. Lidí, kteří cítí potřebu změny, však stále přibývá. Zajeďte například na některý z přírodě blízkých zahradnických kurzů nebo třeba na akci hnutí Brontosaurus a nebudete se stačit divit. Není to bláznovství chtít lepší život, pokud na to nejste sami a máte se svým partnerem nebo přáteli společnou vizi. Můžete žít ve vlastním lepším světě.
Denně jsme svědky nesmyslného konání lidí v našem okolí a tak se muže stát, že jsme omylem součástí něčeho, co vnitřně nechceme. Pokud vás neustálé naplňování očekávání většinové společnosti vyčerpává, věřte, že život může být zábavnější, tvořivější a smysluplnější. Musí to být možné v čase, kdy máme to štěstí, že nám jsou přiznány osobní svobody. Jen se potřebujeme vymanit ze záplavy klamných informací.

Západní společnost napáchala během svého růstu mnoho chyb. Myslím tím hlavně zničení původních lidských kultur na kolonizovaných územích a celkové poškozování našeho prostředí pro život. Výpovědí o lásce a moudrosti jednoho zničeného národa je kniha Škola malého stromu. O nesmyslných zásazích do krajiny v Evropě 20. století se můžeme dočíst v knize Živá voda. A velice výstižný je úvodní citát z knihy Společnost nevolnosti o tom, že si pod sebou řežeme větev a ještě se při tom navzájem povzbuzujeme, kdo ji uřeže rychleji.

Podle mého názoru tedy existuje zásadní konflikt mezi dnešním životním stylem převládající většiny a tím, co by bylo dobré. Výrok Mahatma Gandhiho zní: "My musíme být tou změnou, kterou si přejeme vidět ve světě kolem nás". To vše by nám mělo dát dostatek nové životní energie na to, abychom uskutečnili své představy. Další motivací ať je nám třeba celoživotní úsilí Jana Ámose Komenského nebo nedávno zesnulého Václava Havla. Neustále je důvod zlepšovat sebe a svět kolem nás. Navíc nám nehrozí postih, jako v dobách třicetileté války nebo v komunistickém režimu. Důležité je, abychom se v naší snaze navzájem podpořili.