Pozadí rozhodování zda očkovat

Zdráhám se psát na téma očkování. Je totiž snadné si na toto téma nerozumět. Můžeme se bavit o rizicích nemocí i vakcín, o případech u nás i ve světě, o složení vakcín a fungování imunitního systému. Často jsou jako důkazy předkládány studie založené na statistice, což je nastroj vysoce odborný, ale zároveň ošemetný až zneužitelný. Máme pestrou směsici nějakých podrobností, které jsme si někde načetli nebo slyšeli. A pak se o tom bavíme... Myslím, že není způsob jak jednoduše přesvědčit odpůrce nebo příznivce očkování o opaku. Někdy končí diskuze napjatě a to bych nerad. Budu teď psát spíše obecně o pozadí našeho rozhodování zda očkovat či nikoliv.


Podle mě je tady ten těžko řešitelný spor o očkování proto, že se toto téma týká samotné víry člověka. Aha, někdo řekne, že v nic nevěří, že máme vědce, doktory a další odborníky, kteří mají vše experimentálně dokázáno a to se nedá zpochybnit. I věda má ale své postuláty - axiomy - to jsou základní tvrzení bez důkazů, na kterých vše další pak stojí. To je základ víry. Víry vyznávající, že jsme schopni poznávat svět čistě rozumem. Nedostatkem této víry je podle mě velice chorobná tendence analyzovat naprosto všechno svou myslí.

Zkuste někdy vypnout svou mysl a nemyslet chvíli vůbec na nic. Je to většinou dost těžké. Naše společnost si zakládá na trénování mysli od útlého věku. Po těch mnoha letech jednostranného tréninku už mysl téměř nejde vypnout. Tomu neustálému hlasu mysli říkám ego.

Ta naše víra ve vědu - snad se tomu říká ateismus - vidí člověka jako malé kolečko v soukolí vesmíru. Proti tomu bych asi ještě nic neměl. Ale ateismus se snaží obejmout - pochopit - celek vesmíru myslí člověka. Příkladem za všechny jsou fyzici pátrající po teorii, která by sjednotila zákony vesmíru. Hledají pravdu někde venku, daleko ve vesmíru. Po jejich vzoru hledáme pravdu a pomoc taky venku, u vědce, doktora, někoho chytřejšího. Možná jsme sami na něco odborníci, v čem si věříme, ale v dalších důležitých věcech týkajících se například našeho zdraví nebo výchovy dětí raději poslechneme někoho druhého.

Důsledkem života v té naší české společnosti je podle mě u většiny lidí podceňování a nepochopení sama sebe. Soucítím s tímto viděním světa, protože většinu života jsem žil to, o čem jsem teď napsal. Jak to vidíte vy?


Já dnes věřím tomu, že pravda je uvnitř nás. Věřím, že vše podstatné pro život je v našem nejbližším okolí, tak jako to vždycky v historii bylo. Věřím, že člověk musí začít od sebe. Měli bychom v sobě hledat radost, lásku, cit ke svým potřebám, cit k přírodě, ke své rodině. To je základní lidská životní náplň. Pak teprve můžeme vytvářet velkolepé projekty a vysílat je do toho velikého světa. Každý večer bych se chtěl ale vracet zpět domů, k sobě a blízkým. Na první pohled to může vypadat sobecky. Vždyť přece chci mít sebe na prvním místě. Ale teprve když lásku dávám sám sobě, můžou ji opravdově pocítit i druzí. Věřím, že to tak funguje a několikaletou praxí to mám potvrzeno. Samozřejmě k tomu patří neubližovat druhým, když je vyhnutí. Když člověk vyzařuje pozitivní energii, může se až neuvěřitelně změnit i jeho okolí. Máme v sobě velikou moc a je to v podstatě úplně snadné, jen toho musíme hodně naučeného zapomenout.

Neuvěřím nikdy naplno člověku, který nevnímá lásku v sobě, který se nestará o svou rodinu, domov a přírodu ve svém nejbližším okolí. Takový člověk může vymyslet velkolepý vynález. Ten vynález ale vznikne z touhy myšlenkami dobře živeného ega. Ego je sobecké, i když to tak někdy nemusí na první pohled vypadat.


Takže se můžu teď vrátit k očkování. Z pohledu mé víry je očkování zásah z vnějšku. Očkování má chránit celek, celou společnost, celý svět. Už to mi nesedí. Nevěřím na účinnou pomoc shora - z vnějšku - na takové celosvětové úrovni - zjednodušeně: "všem na světě dáme vyzkoumanou sérii dávek určité chemikálie a zbavíme se tím nemoci jednou provždy". Tohle tvrzení je v souladu s tou ateistickou vírou, kterou jsem popisoval dříve. Je to příliš vysoký cíl ega a to se mi příčí. Cítím, že příroda si najde cestu k odplatě - lidstvo vlivem "posilování" chemikáliemi zdegeneruje a navíc se za každou vymýcenou nemoc objeví několik nových.

Co je to vlastně nemoc? I odpověď na tuto otázku je závislá na naši víře. Někdo třeba může tvrdit, že je to boží trest. Za tím cítím odevzdanost. Jiný věří, že je nemoc např. bakterie nebo virus, který nás ohrožuje a je potřeba jej zničit raději dříve, než se k nám dostane. Za tím cítím strach. Strach vzniká z nepochopení. Nechápeme proč tady všechny ty viry a bakterie jsou a tak proti nim bojujeme. Chceme je vymýtit. Zbavit se strachu. Nechat na tomto světě jen to, co chápeme. Očkování je nástrojem tohoto boje. Tento postup se mi nelíbí. Opravdu věřím, že všechny ty bakterie a viry mají na světe své místo.

Věřím, že nemoc je většinou důsledek našeho chování - našich chyb a nedokonalostí. Nemoc je jen projev opravdového skrytého problému. Ten virus nebo bakterie na nás skočí v době, kdy už jsme oslabení. Je potřeba hledat příčinu tohoto prvotního oslabení. Nemoci nám mají něco ukázat, přimět nás k zamyšlení, ke zpomalení. Člověk by se měl ponořit do sebe. Úspěšné prodělání nemoci je prodělání zkoušky, která nás posune někam dál. Některé nemoci přímo souvisí s dospíváním. Když je dítě prodělá, posune se znatelně ve vývoji. Nemoci člověka ve výsledku posilují, jen se nesmí ignorovat a potlačovat.

To, co se dnes v praxi u doktora většinou dělá, je podle mě právě jen potlačování nemocí. Zmírníme průběh a vyženeme pojmenovanou bakterii nebo virus z těla. O příčinu prvotního oslabení, o ten skutečný problém se doktor příliš nezajímá. Snad řekne: "to mají teď všichni". I pokud se už dozvíte třeba: "nejezte to či ono" nebo "chce to pohyb", připadá mi to stejně jen jako taková obecná fráze. A tak se lidé vrací znovu a znovu se stejnými problémy k doktorovi.

Máme špičkové doktory, kteří řeší akutní situace - úrazy, infarkty atd. V ten okamžik jde nějaké hledání příčin právem stranou. Ale pokud jde o prevenci infekčních onemocnění, mám pochybnosti o tom, že to dnes jde dobrým směrem. Očkování likviduje jen ony průvodní signály našich problémů, a to ještě s mnoha výhradami. Aby doktor našel ty původní příčiny problému, musel by znát podrobně život každého svého pacienta. Musel by znát jeho rodinu, starosti, psychiku, životosprávu, návyky. To bychom potřebovali mnoho doktorů, aby tohle s pacienty stihli a zároveň oni sami neonemocněli z vyčerpání. Takže nezbývá než být co nejvíce doktorem sám sobě.


Každý den, který prožijeme vědomě a s láskou, je prevencí proti možným problémům. Vše podstatné už je tady, a to přímo v člověku. Život není o neustálém pokroku vpřed směřujícím někam ven, ale spíše jde o to sladit se se svým vnitřním rytmem a rytmem přírodních koloběhů.